jsou věci, nad kterými můžeme mávnout rukou. Věci, které bychom měli vědět a věci, které bychom měli řešit. V mých možnostech je Vás upozornit na to, jakým způsobem je spravována národní kulturní památka hrad Bezděz a jaké důsledky může mít tento příklad památkové péče a prezentace nejen pro jeden konkrétní objekt, ale především jaký vysílá signál směrem k široké veřejnosti. Řešení v mých možnostech není, ale někteří z Vás tyto možnosti mají. Na ně apeluji a jim adresuji tento otevřený dopis.
Skvost středověké hradní architektury, ikonický krajinný prvek severu Čech, kus historie naší země, pro mnohé symbol domova. Národní kulturní památka státní hrad Bezděz inspiruje generace umělců, dokládá um předků a dotýká se srdce mnoha lidí. Z dálky každý obdivuje majestátnost hradu, který po staletí ční nad krajinou. Kdo by odolal možnosti projít branou a být na okamžik součástí něčeho tak velkolepého? Avšak není to náhodou jen zašlá sláva starých časů, zlatý důl a symbol pokrytectví státní památkové péče?
Způsob jakým společnost pečuje o umění a historii je známkou vyspělosti společnosti. V České republice vykonává odborný dohled nad kulturním dědictvím stát prostřednictvím Ministerstva kultury, správních orgánů a Národního památkového ústavu. Když chce podnikatel umístit vývěsní štít nad svou hospodou v památkově chráněné zóně, je jeho povinností záměr konzultovat s orgány památkové péče. Pokud vlastníte stařičkou roubenku prohlášenou za kulturní památku, musíte opravy konzultovat a řešit v rámci zdlouhavého správního řízení. Chcete-li novou barvu fasády a Váš dům se nachází v ochranném pásmu národní kulturní památky, nemůžete ji zvolit dle vlastního uvážení. Ale když spravujete národní kulturní památku známou v celé zemi a navštěvovanou mnoha cizinci, zdá se, že můžete cokoliv.
Že je hrad Bezděz hůře přístupný a staletí si na jeho vzhledu vybrala svou daň, bych správě hradu určitě neměla za zlé. Ano, hrad, který je částečně ve stavu hradní zříceniny, nebude s největší pravděpodobností oplývat načančanými interiéry. Ale na druhou stranu ani nemusí vypadat jako cirkusácké doupě.
Ač se to na první pohled možná nezdá, je i objekt pokladny součástí této národní kulturní památky. Již při příchodu je ale návštěvník vizuálně bombardován nabídkou místního kiosku, která je vyvedena hned ve třech graficky naprosto odlišných a esteticky zcela nevkusných tabulích. I tento prostor by měl v prvé řadě reprezentovat hodnoty památkově chráněné a ne soukromý byznys. Regulace reklamního smogu je jednou ze základních věcí, která se přece v přímé blízkosti národní kulturní památky řeší. Nebo?
Národní kulturní památky, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa, mají být odborně spravovány, vhodně společensky užívány a tím prohlubovat zájem lidí o vlast, historii, umění a vzdělanost. Jestli naprosto diletantsky zhotovené tabule z odpadních materiálů doplněné o zalaminované a otrhané papíry s textem, které jsou nechutně pokálené od ptáků a interiéry pokryté letitými nánosy prachu toto naplňují, si nejsem jistá. Profesionalita a estetika zde patrně padla spolu s posledními středověkými rytíři. Proč jsou v krbu umístěny omšelé kančí kůže? Copak se ve středověku topilo kůžemi? Orientační tabule ve stylu vyšisovaných zalaminovaných papírů nebo fixou popsaných kartonů jsou skutečně „na úrovni“ a zcela jistě to muselo dát správě hradu hodně práce, stejně tak jako umolousaný kancelářský šanon obalený kusem špinavého hadru, jehož obsah přibližuje historii sochy Madony z Montserratu. Takový předmět zcela určitě dokresluje nádheru a vrcholné umění středověké architektury hradní kaple.
Bez povšimnutí nelze také ponechat přejmenování nedávno zrekonstruovaného paláce, který dnes nese název Templářský. Jak se v rámci prohlídky dozvíme, byl tento název zvolen na základě zmínky v kronice Václava Hájka z Libočan, která je nejen odborníky považována za tendenční a velmi nepřesnou. Templáři jsou bezesporu díky svému mezinárodnímu přesahu velmi známí, ovšem s hradem Bezděz mají pramálo společného. Předchozí označení stavby jako Manský palác, bylo rozhodně výstižnější a s ohledem na dosavadní stav poznání i přesnější. Umožňovalo mimo jiné v rámci prohlídky seznámit veřejnost s tzv. manskou soustavou. Nemohu si tak odpustit domněnku, že zde vyhrála snaha o senzaci nad historickými reáliemi.
A samozřejmě nemůže na takovém objektu chybět i nějaká zábava pro děti. A tak nás správa hradu láká na výpravu, kde budeme hledat zvířátka. Ano, zvířátka, protože taková zvířátka jsou velmi zábavná a patří na každý správný hrad. Taková tematická hra třeba inspirovaná heraldikou, architekturou, historií,…to by bylo asi moc náročné na realizaci, takže zvířátka… Bohužel ale ani ta se nekonají. Ptáček uvězněný v zaprášené kleci omotané vypelichanou a vybledlou plastovou květinou je patrně jediný, který přežil sezónu. Ostatní stanoviště hry však návštěvník neomylně pozná, protože se obvykle jedná o nějakou rozpadlou krabičku, lucerničku apod. obsahující rozbité razidlo, nějaké drátky a spoustu ústřižků a odpadků. Takové hry jsou velice zábavné a poučné. Zejména pak pro děti, kterým je tato zábava věnovaná.
Určitě by se dalo vyprávět o dalších pokladech hradu Bezděz, ale to by už čtenář přišel o všechna překvapení, která objekt skrývá.
A tak bych ráda poděkovala správě státního hradu Bezděz za naprosto neotřelý a nezapomenutelný zážitek. Až Národní památkový ústav a správní orgán památkové péče bude vyžadovat po vlastnících památkově chráněných objektů například dřevěná okna, keramickou střešní krytinu nebo sundání nevhodné reklamy, doporučila bych jim poslat je … na výlet na Bezděz.
(Psáno na základě prohlídky hradu Bezděz uskutečněné dne 30.9. 2023)
Mgr. Kateřina Krčmářová
V České Lípě dne 5. 10. 2023
Adresáti:
Ministerstvo kultury České republiky – Odbor památkové péče, Památková inspekce
Národní památkový ústav
Krajský úřad Libereckého kraje - Odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu
